O mně

Vyrůstal jsem jako obyčejnej kluk v malým městě. Můj táta byl docela chytrej, ale měl problém s chlastem. S mámou se kvůli tomu často hádali. Já si to řešil po svým. Jídlem a hlavně hraním her na počítači. Byl to můj útěk z reality. Když mi bylo 13 rodiče se rozvedli a pět let na to táta umřel na rakovinu. V tu dobu jsem se rozhodl, že nikdy nebudu jako on. Svou budoucí dívku budu podporovat a pomáhat jí. Nebudu se s ní hádat a budu plnit její přání. Tenhle přístup v kombinaci s mým zavalitým tělem nikam nevedl.

S nástupem na vejšku jsem se rozhodl, že se změním. Začal jsem sportovat a líp vypadat. Holky si mě začaly všímat. Já přišel na to, že ke sbalení holky stačí trochu dobře vypadat, mít trochu sebevědomí a nestarat se o to, co si myslí ostatní. A světe div se. Ono to fungovalo. Alespoň krátkodobě. Už nebyl problém sbalit holku a vyspat se s ní. Problém byl si ji udržet. Vždycky jsem postupně sklouznul do mindsetu, který sem si vyvinul kvůli zážitkům z dětství a masáži médií. O holku je třeba pečovat, dělat pro ní první a poslední a na svoje potřeby nehledět.

Pak přišel můj první dlouhodobý vztah, který trval tři roky. Ze začátku bylo všechno super, oba jsme byli spokojení. Já měl v tu dobu spoustu kamarádů s kterýma sem se bavil. Sport, kterýmu sem se věnoval a školu, která byla mým cílem. Celkem brzo jsem spolu začali bydlet. A já postupem času sklouznul úplně do jejího světa. Přestal jsem se vídat s kámošema, přestal jsem cvičit a když jsem měl po škole, tak sem nevěděl co chci dělat dál. Nalhával jsem si: „Kamarády přece nepotřebuju. Stačí, že máme jeden druhýho. Pár kilo navíc přece nevadí, měla by mě mít ráda pro to jaký jsem ne? A mám ještě dost času vymyslet co chci v životě dělat, zatím to řešit nemusím.“

Sexuálně to přestalo být jako dřív. K sexu sem ji musel skoro přemlouvat. Myslel jsem si, že když se budu doma víc snažit, tak se mi za to odvděčí. Opak byl ale pravdou. Oba jsme z toho byli frustrovaný až to dospělo do bodu, kdy jsme se rozešli.

Za to, že to nevyšlo jsem nejdřív obviňoval jí. Říkal jsem si, že se málo snažila. Že pro ten vztah mohla víc. Postupem času jsem si uvědomil, že to bylo moje chování, který jí ode mně úplně odehnalo. Postupně mi to začalo do sebe zapadat jako puzzle…